Kapitola I. - Dopad
Dave se probral s bolestmi hlavy. Na rukách měl zaschlou krev. Nemotorně se postavil a rozhlédl se. „ Je vám dobře pane ?“ David se otočil a uviděl muže vysokého asi metr šedesát pět, který se zvedal s velkou námahou z podlahy. Měl tmavě černé vlasy a černé oči. Duhovky splývali s panenkou. „Jasone ? Nic mi není.“ Kolem něj se začali ozývat namáhající se vzdechy a všichni ostatní, kteří před chvíli leželi na zemi, vstali. Zavládlo pravé šílenství. Sam bolestivě zaskučel a sednul si na bílé sedátko. Levou ruku měl v nepřirozené poloze. Alanovi tekla po čele krev. David se snažil pomoct, co to šlo. Rozběhl se a zastavil až u dvou skříněk, které se automaticky otevřeli. Vyhrábl všechny léky, co tam byli a přinesl je k Samovi a Alanovi. David se rozhlédl a zjistil, že jen Thomas Hanoon, specialista na zbraně, nestál u zraněných. Thomas měl zachmuřený pohled a založené ruce. David ho neměl moc v lásce, ve své profesi byl hodně dobrý, ale jinak to byl vlk samotář a málokdy promluvil. Když se tak Dave díval zjistil, že modul není tak velký, jak si vždycky myslel.I když byl postaven, pro osm lidí, kteří tu mohli přespat, zdálo se mu, že jsou zde namačkaní. To jich tu bylo jen pět. David přejížděl pohledem všechny ostatní – Sam Tray, Tom, Alan, Jason. Pět jich tady bylo. A druhý modul může být klidně zničený. Měli jsme štěstí. přemýšlel Dave. Sam prudce zařval, jak se mu snažili narovnat ruku. Jason mu přiložil k zraněné ruce malou pistoli, ta dvakrát pronikavě zahvízdala a Samova ruka ztuhla. „Sakra proč sebou nemáme zdravotníka !“ zanadával si Dave. Najednou zavládlo ticho a všichni se jen dívali na Davida. Ten si tiše povzdechnul. Alanovi stále tekla krev, ale nedával tomu příliš pozornosti. „Všichni asi tušíte, kde jsme .“ David si znovu povzdechnul. „A jelikož sami víte, nemůžeme si přivolat pomoc asi tak dva dny, díky Clonění. Ani netuším, co nás sundalo dolů.“ „To je jasný Clonění přece!“ ozval se Jason. „Ne to určitě být nemohlo, Clonění by nevyhodilo do vzduchu naše motory. Jen by se signál z komunikace nedostal k příjemci.“ řekl Sam. Jason se otočil a pokýval hlavou. David znovu přeletěl pohledem po modulu. Přistoupil k němu Alan, který si teď stíral krev z čela a velmi potichu řekl: „To je všechno hezký, ale mě by víc zajímalo, co budeme dělat teď Davide ?“
Roy Slanders, poručík, zdravotník Alphy 8, se skláněl nad nehybným tělem Seana. Nemohl tomu uvěřit, že byl doopravdy mrtvý. Pomalu otočil svou hlavu s černými dlouhými vlasy, které byli ulepené od krve a potu, na Lisu. Ta seděla blízko něj, měla svěšenou hlavu a oči zalité slzami. Roy si promnul tvář a zahalil Seanovu mrtvolu šedým pláštěm. Přikročil k němu Clark se smutným pohledem. „Musíme se té mrtvoly zbavit.“ řekl věcně Roy. „Chápu. Venku ho pohřbíme.“ Najednou se otočila Isabell a netvářila se příliš pozitivně. Dlouhé zrzaté vlasy měla neupravené a na obličeji zelo mnoho malých škrábanců. „ Komunikace je v háji, i kdyby nebylo Clonění nedokázali bychom se s nikým spojit.“ nešťastně řekla Iz. „Nějaké dobré zprávy by nebyly ?“ pokusil se zlehčit situaci Clark. Iz zakroutila hlavou. „Měli bychom prvně pohřbít Seana, potom se můžeme zabývat ostatními problémy.“ řekl Roy. Ostatní pokývali hlavami na znamení souhlasu.
Vločky sněhu padaly Daveovi na bílou helmu. Pochodoval s Alanem a Thomasem od záchranného modulu. Přistáli v naprosté pustině. Nikde nebyl žádný kopec nebo hora. Prostě jen rovná bílá plocha. Nikdo nepromluvil ani slovo. Znenadání se snesla mlha a nebylo vidět dál než na pár metrů. „Bezva !“ procedil Alan. Vítr byl čím dál silnější. „Zastavme se.“ rozkázal Dave, „ v takovýmhle počasí nemůžeme nikdy nic najít.“ Mimoděk si otřel rukavicí hledí helmy. „Ale musíme přece obhlédnout situaci.“ řekl překvapeně Thomas. Bylo to poprvé, co promluvil od pádu. „Já vím, ale myslíš, že teď něco opravdu najdeme ?“ odpověděl vzápětí Dave. Alan mezitím poodešel od dvojice. Bylo vidět, že ho něco zaujalo. „ Co to je ?“ po chvilce se zeptal Alan. „Co ?“ otočil hlavu Dave. Alan se díval na věc, která připomínala velkou ocelovou tyč. Když si Alan kleknul a podíval blíž, viděl na ni vyobrazeny různé momenty bitev. Figurovali v ní většinou jen nahrblé příšery, který připomínaly ještěry. Najednou se ozval zvuk práskájícího motoru. Velmi blízko. „Co to….?“ Podivil se Dave. Bylo slyšet chrčení a syčení, jakoby se dvě postavy o něčem dohadovali. Z mlhy se vynořili dva ještěři. Nahrblí, na sobě měli šedé brnění. Hlava byla ještěřího typu, některé zuby vykukovaly ven z tlamy. Hlava v sobě mixovala dvě barvy: bílou a zelenou. Překvapeně se zastavili. „Nikdo se nehýbejte…..nikdo“ řekl Dave
